Mezinárodní závody v zimním plavání - Hradec Králové

Foto: Jana Navrátilová (facebook)

V sobotu jsem se zúčastnil doposud svých největších závodů v zimním plavání. Plavalo se 1000 m (2 okruhy po 500 m) ve vodě o teplotě 4,7 st. Na start se odhodlalo 25 plavců z 10 zemí a 3 kontinentů.

Byla to dvakrát delší trať, než kterou jsem kdy v takových podmínkách nastoupil, a proto jsem měl ze závodu velký respekt. Setkalo se zde celkem 5 přemožitel-ů/ek kanálu La Manche. Byl zde například Němec Christof Wandratsch, který na tomto kanálu drží historicky 4. nejlepší čas, nebo jeho dlouholetý kamarád, soupeř a výborný český plavec Rostislav Vítek. O konkurenci tedy nebyla nouze.

Trochu mě zaskočila důsledná zdravotní kontrola před závodem. Vyplnění dotazníků o našem zdravotním stavu, kontrola výsledků sportovní prohlídky, odběr krve, moči nebo měření EKG. Na druhou stranu u takovéhoto sportu je to naprosto pochopitelné.

Plavalo se ve 3 rozplavbách po 8 lidech. Ve druhé rozplavbě plavaly převážně ženy a ve třetí potenciálně nejrychlejší muži - mezi nimi i já. Poprvé jsem se setkal s povinností plavat s vlastní reflexní bójí připevněnou na šnůře k pasu kolem těla.

Do vody jsem vlezl jako první necelou minutu před startem, abych si stihl doplavat na dobrou strategickou pozici. Začínalo se proti proudu, takže jsem se tlačil ke břehu řeky, kde je její proud nejslabší. Od začátku jsem se snažil plavat podle sebe a nerozptylovat se tempem někoho rychlejšího. Prvních 250 m jsme ale i tak plavali celkem pohromadě až do té doby, než za to vzal Rosťa Vítek. Němec Wandratsch se ho ještě na chvíli chytl, ale po krátké době nejpíš (jako já) zjistil, že plavat takovou rychlostí dlouho nemůže a zase zvolnil. Já si ho tak zase mohl doplavat. Snažil jsem se ho držet, jak to jen šlo, protože na případný finiš jsem si věřil. To se mi ale nepovedlo a asi 300 m před cílem jsem ztratil kontakt. V tu chvíli už mi bylo jasné, že je rozhodnuto.. Ale nepolevoval jsem, snažil jsem se alespoň o co nejlepší výsledný čas. Do cílové desky jsem plácl pravou rukou v čase 13:52, na druhého Němce jsem ztratil 14 s. Na prvního Vítka to už bylo vteřin 40, což je ale pořád o 20 s méně něž na prvních otužileckých závodech v Jičíně.

Výsledky (pdf)

S výkonem jsem hodně spokojený. Teď už mě snad může zaskočit ,,jen" nižší teplota vody. :) Děkuji Tomáši Prokopovi, že mě k tomuto závodu motivoval, opět musím poděkovat Zdeňkovi Tlamichovi za jeho odborné rady a povzbuzování a taky svému bráchovi za doprovod.

foto: Jana Navrátilová

foto: Jana Navrátilová

foto: Jana Navrátilová

VT Ramsau

Minulý týden jsem s plzeňskými triatlonisty vyrazil krátké soustředění do Rakouska. Konečně jsem se zase po roce postavil na běžky. I když je trochu smutné, že musíme v prosinci za sněhem až do Rakouska.. ale stálo to za to. Kratší okruh (1,5 km) byl nastříkaný přímo v Ramsau a na delší vyjíždky jsme si vyjeli lanovkou na ledovec Dachstein (3000 m.n.m.). Všichni praví lyžaři už někde závodí, a tak jsme měli téměr celý ledovec jen pro sebe. Počasí nám vyšlo na výbornou, po celou dobu bylo azuro a lehce pod nulou.

Otužilecké závody - Hradec Králové

Na začátku prosince (5.12.) jsem se zúčastnil dalšího otužileckého závodu v Hradci Královém. Tentokrát už na vzdálenost 500 m. Plavalo se v řece Labe, takže jsme měli první půlku závodu i s mírným protiproudem. Bylo krásné slunečné počasí, možná i proto zde byla velmi hojná účast.

Do vody jsem vlezl necelou minutu před startem, abych se stihl ještě trochu rozdýchat a poté už jsem jen čekal na ,,výstřel." Z Plzně jsem ponaučil a proto jsem začal hezky zvolna. Tam jsem poznal, jaké to je, když začátek přepálíte. Tělo pak daleko rychleji tuhne. Člověk totiž necítí, že by se přehříval a dech mu stačí, takže je v pokušení za to pořádně vzít. V ledové vodě, jak jsem se přesvědčil, to ale funguje jinak. :) Závod jsem nakonec zvládl velmi dobře a trať na 500 m jsem vyhrál.

výsledky